Jinal dvoulaločný

Jinan dvoulaločný

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), zvaný též gingo je dvoudomý opadavý strom z jinak vymřelého oddělení Ginkgophyta (viz Taxonomická poznámka). Jde o pravděpodobně nejznámější tzv. živoucí fosílii ve světě rostlin. Přirozeně se vyskytuje již jen na malém území v Číně, jinak je ale s oblibou vysazován jako okrasný strom v parcích a zahradách. Jeho druhové jméno odkazuje na charakteristický tvar jeho listů.

Obsahové látky

Obsahuje přibližně na 60 biologicky aktivních látek. Mezi nejdůležitější patří následující:

Terpeny

• bilobalid
• ginkgolid

Flavonoidy

• amentoflavon
• bilobetin
• sekvoiaflavon
• kvercetin
• kamferol
• ginkgetin

Karboxylové kyseliny

• kyselina 6-hydroxykynurenová

Vitaminy

• kyselina L-askorbová - vitamin C

Využití

Sušený list jinanu resp. extrakt z něho pomáhá tlumit projevy Alzheimerovy choroby. Sbírá se list (Folium ginkgo bilobae) a to od jara do začátku léta. Někdy se sbírají i zralé plody. List obsahuje flavonoidy, terpenické laktony, organické kyseliny, fenolické látky, karotenoidní barvivo, sacharidy aj. Semena obsahují organické kyseliny (jež jsou původcem zápachu i možného podráždění pokožky), glyceridy, steroly a estery. Droga rozšiřuje cévy, preventivně se užívá proti náhlým příhodám mozkovým, proti infarktu myokardu i proti poškození buněk vznikající při degenerativních nemocích spojených se stářím. Osvědčila se i při poruchách paměti, otocích mozku, nedokrvení dolních končetin, při Alzheimerově chorobě, jejíž průběh prokazatelně zpomaluje, při impotenci způsobené zhoršeným průtokem krve tepnami penisu, při kochleární hluchotě (hluchota způsobená nedostatečným průtokem krve ke sluchovým nervům), při chronickém pískání v uších i při chronické závrati. Podává se buď ve formě nálevu nebo krátce vařeného odvaru, nebo (a lépe) ve formě tinktury. Vzhledem k tomu ale, že v listech je obsaženo poměrně malé množství účinných látek, je obvykle lepší užívat komerčně připravované výrobky, v nichž je obsah účinných látek zvýšen až na 50násobek oproti přírodnímu materiálu.

Taxonomická poznámka

V anglosaské taxonomické literatuře je druh Gingko biloba řazen do samostatného oddělení Gingkophyta, což je podporováno moderními výsledky genetických výzkumů. V evropské literatuře převládá systém, v němž se na úrovni oddělení slučují všechny nahosemenné rostliny jako Pinophyta, včetně tohoto druhu; odděluje se teprve na úrovni samostatného pododdělení (subdivisio) Ginkgophytina, případně na úrovni třídy (classis) Ginkgopsida. Tento posledně jmenovaný přístup také dodržuje i Květena České republiky (viz cit. lit.).

Původ jména

Latinský název rodu Ginkgo má původ koncem 17. stol. nepřesným přepisem čínského jména yinxing (银杏, český přepis jin-sing) jako „ginkyo" resp. „ginkgo" německým lékařem a botanikem Engelbertem Kaempferem v jeho díle „Amoenitatum Exoticarum" (Lemgo, 1712), ve kterém tento druh jako první zmínil; původní čínské jméno v doslovném překladu značí „stříbrná meruňka". Druhové adjektivum biloba je odvozeno z latiny a vztahuje se ke tvaru listů; ze slov bis (dva, dvojí) a lobos (lalok). Převodem z latiny vzniklo i české druhové označení.

Jinan v literatuře

Jinan dvoulaločný se objevil v knize Jaroslava Foglara Stínadla se bouří, kde jedna ze skupin Vontů zvaná Uctívači ginga užívá listy ginga jako odznak příslušnosti.