Borovice tuhá

Borovice tuhá (Pinus rigida)

Je severoamerická borovice se třemi jehlicemi ve svazečku, která k nám byla ve větší míře zaváděna na přelomu 19. a 20. století (spolu s vejmutovkou a borovicí Banksovou) jako zamýšlená náhrada za borovici lesní, jejíž výsadby v té době velice trpěly sypavkou.

• Pinus taeda var. rigida Aiton, 1789

• Pinus Fraseri Loddiges, 1836

• Pinus Loddigesii Loudon, 1838

• Pinus serotina Long, 1909

Vzhled

Menší strom, 15-20(28) m vysoký, většinou křivé kmeny s větvemi vodorovně rozloženými. Koruna plochá, nepravidelná a široká. Borka rozpraskaná a místech bývalých přeslenů často vyráží svazečky jehlic a větévky na kmeni a na silných větvích, což je pro ni charakteristické. Letorosty má světle zelené až oranžově hnědé. Pupeny vejčité, ostře přišpičatělé, 6-14 mm dlouhé, hnědožluté a pryskyřičnaté. Jehlice vždy po 3 ve svazečku, 7-10(14)cm dlouhé, zkroucené, tmavozelené, s průduchy. Šišky po 3-5, skoro přisedlé, žlutohnědé až popelavé, symetrické, štítek kosočtverečný, pupek s malým ostnem. Semena 4 x 3 mm, s velkým křídlem.

Výskyt

Ve východní části Severní Ameriky: na jihovýchodě USA ve státech Georgia, Kentucky a Maine s přesahy do jihovýchodní Kanady: provincie Ontario a Quebec.

V ČR od konce 19. století vysazovaná pokusně v lesních porostech, ale neosvědčila se (netvárný kmen). Dodnes občas v parcích a okrasných výsadbách, vhodná jako solitér.

Ekologie

Je výrazně světlomilná, roste především na chudých, suchých a kamenitých půdách, dobře však snáší i půdy zamokřené. Vůči klimatickým vlivům je velmi odolná, díky své větevnatosti však trpí vylamováním větví (těžký sníh) a vývraty.

Využití

V Americe je zdrojem dřeva (palivo a dřevěné uhlí), u nás občas jako parková dřevina.